Ke zřizování českých škol v našem pohraničí došlo teprve po první světové válce v roce 1918 zásluhou Ústřední matice školské a Národní jednoty severočeské. Česká škola v Osečné se dočkala svého znovuvzkříšení až roku 1925.
Němci nechtěli nikde uvolnit vhodné místnosti a proto byla česká škola nejdříve umístěna ve staré a nezdravé místnosti staré německé školy na náměstí (č. p. 137). Od roku 1927 až do roku 1938 se nalézala česká škola (učebny a kabinet) v obecním domě č. p. 87 na náměstí v Osečné. Její umístění bylo opět velmi nevhodné, učebna byla malá, tmavá a nedala se dobře větrat.
Když Němci vystavěli v roce 1933 v Osečné pěknou jednopatrovou budovu pro obecnou a měšťanskou školu, usiloval tehdejší správce české školy, řídicí učitel Josef Frič, o uvolnění jedné přebytečné třídy pro českou školu, ale narazil na tvrdošíjný odpor jak německého obyvatelstva, tak německého učitelstva, a to i tzv. loajálního.
Když pak v roce 1938 došlo k Mnichovské tragédii a zdejší kraj byl začleněn do tzv. „Sudetenland“, části německé říše, přestala existovat i česká škola v Osečné.
Prvním správcem české školy v Osečné byl ve školním roce 1925/26 řídící učitel František Hátle. Učil zde jeden rok. Po něm vyučoval a zdejší školu řídil řídící učitel František Banzet, opět jeden rok. Ve školních letech 1927/28 - 1931/32 působil na zdejší české škole řídící učitel Václav Rouč a po něm řídící učitel Josef Frič, nynější zakladatel školní kroniky. Tento vyučoval v Osečné od roku 1932 do roku 1937. Posledním správcem české školy v Osečné byl řídící učitel František Drapák.
Rozvoj českého školství ve zdejším kraji za první republiky v letech 1925 - 1938 byl ovšem závislý hlavně na počtu českých rodin v kraji. O tom nám podává obraz výsledek sčítání lidu z roku 1930 v obcích, spadajících do obvodu obecné české školy v Osečné.
Česká menšina zde tvořila mizivé procento obyvatelstva, pouze v Janově Dole, v Zábrdí a v Osečné tvořila větší celek. V Osečné byli oporou českého živlu státní úředníci (četnická stanice, pošta a škola), v okolních obcích tvořili kádr českého živlu rolníci - starousedlíci. Dát dítě za první republiky do české školy bylo opravdovým hrdinstvím. Škola i tehdejší hraničářský spolek "Národní jednota severočeská", jejímž předsedou byl nejdříve pan Josef Tvrzník z Janova Dolu a později pan Josef Laurýn z Janova Dolu, musely proto všemožně podporovat děti i rodiče. Za řídícího učitele Josefa Friče se podařilo získat školní České menšině čtyři ochranitelky (úřednictvo a zaměstnance peněžního ústavu Merkur v Praze, místní odbory LIS v Mohelnici nad Jizerou, v Drahoticích a Sovenicích), jež pak posílaly dětem šatstvo, obuv, peníze na školní potřeby, českým rodinám opět mouku, brambory a šatstvo. Leč ani Ústřední výbor NJS v Praze nezapomínal. Z peněz, darovaných škole, bylo usnadněno též zakoupení loutkového divadla pro školu, které stalo se pak velkou posilou v boji za získání dětí do České školy. Práce se dařila a českých zněmčených dětí do školy stále přibývalo. Teprve německá okupace v roce 1938 tento veliký vývoj zarazila a zdejší český živel vydala v šanc německé agresi. Posledním řídícím učitelem za první republiky na zdejší jednotřídní obecné škole byl František Drapák, který v září 1938 spolu s ostatními místními českými státními zaměstnanci (pošta a četnictvo) opustili Osečnou před příchodem německého vojska a přestěhovali se do vnitrozemí Čech. Česká škola v Osečné přestala existovat. Po dobu německé okupace sloužily místnosti české školy k úřadování obecnímu úřadu. Během okupace se vyučovalo pouze na místní německé měšťanské, obecní a mateřské škole. Když se pak v dubnu 1945 blížila ze všech stran na Německo příšera porážky, přestalo se na škole učit a škola se částečně přeměnila v pomocnou ubikaci pro vojsko.